Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Očekávání, že po první části nového díla kalifornských NIGHT VERSES přijde nějaké překvapení, byla živena především zprávami o participaci vokálních hostů, kteří se podíleli na druhé půlce alba. A jelikož se jedná o jména nemalé reputace, konkrétně Anthony Green (CIRCA SURVIVE) a Brandon Boyd (INCUBUS), dalo se opravdu čekat cosi obohacujícího. Jak to ale nakonec dopadlo při celkovém pohledu na zkompletované dílo, to je otázka oněch očekávání, která se mohou značně různit. Neměl bych předbíhat, ale prostě nejde jinak, než hned na úvod konstatovat, že na velká překvapení, která by z druhé půlky alba dělala něco vybočujícího, nakonec nedošlo. Spokojeni tedy budou především ti, jimž vyhovuje instrumentální ekvilibristika a specifický rukopis skupiny. Tak jak jsem ho chválil v recenzi "Every Sound Has A Color In The Valley Of Night: Part 1".
V navazující druhé části totiž NIGHT VERSES nikam neuhýbají, spíš naopak. Plynule navazují na své kreace plné rozdováděné rytmiky a hravých instrumentálních linek. Opět se silným djentovým odérem a progresivní nespoutaností. Pokračují prostě logicky v tom, co na posluchače vychrlili v první půlce. Překvapení se tedy nekoná, dokonce by se dalo mluvit o tom, že druhá půlka tak trochu kopíruje šablonu prvního dílu a snad až příliš se drží nastavené formy. Dokonce se objeví i pocit, jako by se skupina začala opakovat. Tak jsem to aspoň vnímal při prvním dojmu. Ve výsledku to tak samozřejmě není. Šablona je sice logicky nastavena tak, aby celé dílo mělo kompaktní vyznění. Vlastní hudební motivy přitom nepostrádají nápaditost a pestrost. Kreativita skupině prostě nechybí.
Jelikož popis z recenze první části platí do puntíku i pro celé dílo, opakovat se nechci. Zbývá tedy především zhodnotit účast vokálních hostů a zapolemizovat si nad faktem, že vlastně až tak zásadně nezměnili charakter hudby, která je v případě NIGHT VERSES tak specifická, že svou instrumentální plností onu vokální nadstavbu vlastně ani nepotřebuje. A tak je v případě skladby "Glitching Prisms" hlasový projev Brandona Boyda vlastně jen jakousi druhou vrstvou, která jako oblačná obloha pluje nad rozbouřenou hladinou vlastních kreací skupiny. Určitě tím skladba cosi získává a jistě se dá mluvit o obohacujícím prvku, charakter vlastní hudební náplně se ale nemění.
Zato "Slow Dose", ve které se objevuje Anthony Green, vyvolá minimálně při prvním poslechu pozvednutí obočí. Anthony je samozřejmě známý hlasový kaskadér, čekat od něj nějaký umírněný a laskavá výkon se asi nedá, nicméně tak, jak jeho vokál vyznívá ve zmíněné skladbě, je poněkud zvláštní. Modulace a především zvuková stránka posunula jeho specifický projev až kamsi k barvě ženského hlasu a za sebe musím konstatovat, že takto jsem si to nepředstavoval. Takže nakonec alespoň zde se to povedlo. Myslím překvapit a vyprodukovat něco vybočujícího.
Zbývá ještě zmínit, že ve skladbě "Åska" se objevil další host, a to AUTHOR & PUNISHER neboli svérázný strojní inženýr Tristan Shone. A je zajímavé, že jeho industriální příspěvky nijak nenarušují vlastní hudební základ, naopak dokonale souzní i s částečně melodicky pojatými kytarovými linkami. A nutno ještě pochválit závěrečnou "Phoenix V: Invocation", jakési volné pokračování "Phoenix IV: Levitation" z minulé desky "From The Gallery Of Sleep". Je to skladba plná dynamiky a zvratů, rytmické pestrosti, divoké energie i jemnějších nálad, prostě vše co NIGHT VERSES umí pohromadě. Ve výsledku tu tedy máme desku, kterou je asi nejlépe zhodnotit slovy, která si vypůjčím ze své recenze první části. Američané na nás vrhli divokou a přes veškerou komplikovanost a progresivní kreace i silně návykovou desku. Neslevili, dobarvili trochou vokálů, ale tak, že se nezpronevěřili svému stylu. Takže výsledek prostě stojí za to.
Zkompletované dílo plně souznící s dříve zveřejněnou první částí. Překvapení již moc není, ale o to silnější je tahle deska ve své kompaktnosti i pestrosti instrumentálních kreací, které NIGHT VERSES vyšívají s absolutní suverenitou.
1. 8 Gates Of Pleasure
2. Arrival
3. Rose Wire
4. Karma Wheel
[video] 5. Love In A Liminal Space
6. Bound To You
7. Séance feat. Justin Chancellor
8. Plague Dancer
9. Aska feat. Author & Punisher
10. Glitching Prisms feat. Brandon Boyd
[video] 11. Desire To Feel Nothing
12. Crystal X
13. Slow Dose feat. Anthony Green
14. Phoenix V Invocation
Datum vydání: Pátek, 15. března 2024 Vydavatel: Rude Records Equal Vision Stopáž: 65:01
ZE SHOUTBOX-u
Dalas
Na 2 díly rozdělené album se dočkalo svého dokončení. Jako celek spolu s první částí dokáže i na gigantické stopáži nabídnout velmi sevřený a pestrý materiál. Instrumentální muzika s neustálým dějem a přirozeně plující mezi různými žánry. Velmi poutavé!
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.